Tento článek a mnoho dalších najdete také vmagazínu Víkend, který je standardně součástí sobotních tištěných Deníků, nebo právě zde vnaší placené webové verzi. Jako předplatiteli se vám odemknou všechny prémiové články na Deník.cz.
Jak se máte vtomhle divně zastaveném čase?
Je mi skoro žinantní říct to nahlas, ale dobře. Zvlášť vůči nemocným, doktorům, sestrám a sociálním službám je mi to hloupé. Ale je to tak. Už dlouho jsem to táhl pracovně nadoraz a říkal jsem si, že by to chtělo se trochu nadechnout. Ale že nám Pánbůh dopřeje takovouhle brzdu, to jsem tedy nečekal. Je to ale zajímavá prověrka. Asi před rokem jsem vnějakém rozhovoru říkal, že jsme jako lidstvo zpovykaní a že bychom potřebovali pořádnou ránu přes držku. Že asi přijde válka nebo tak něco. Abychom se srovnali zase do latě a měli větší úctu ksobě a životu.
Přišla pandemie. Aco – srovnali jsme se?
Na jaře jsem si říkal, jak je hezké, že šijeme roušky a jsme vůči sobě solidární. Ale teď sdruhou vlnou mě iluze opouštějí. Už zas to vlidech ošklivě vře – nenávist a zloba, hlavně na sociálních sítích,kde anonymně plivou vlastní frustrace.Jsou bez zábran, vykřikují něco odemokracii, pravdě a svobodě, ale spoužitím tak sprostých slov a urážek pro mě nevídaných, že žasnu. Tak si říkám, že to byl vlastně od Boha jen takový záhlaveček a že pořádná smršť ještě musí přijít. Jako to zažilo lidstvo dřív – války, mor, španělská chřipka. To byly průšvihy. My překlepeme jednu pandemii a jak je nám trošku dobře, přestaneme být empatičtí. Azase žijeme ty své egoistické rokenroly…
Společnost
Nakolik se covid dotkl vás, profesně ivsoukromí?
Měli jsme točit krimi sérii pro Českou televizi sIvanem Trojanem, odloženo. Pak celovečerní dokument kdevadesátinám Jiřiny Bohdalové, právě vtuhle dobu, taky odloženo. Vsedmi lidech na place bychom to asi zvládli. Ale když začala čísla nakažených stoupat, došlo mi, že kdyby na ni někdo při natáčení prsknul, že je to riziko. Apři představě, že národu pohřbím Bohdalku… Ostatně, sama Jiřina vtipně prohlásila, že si ani nemůže zajít ke kadeřníkovi, tak jsme to přesunuli na jaro.
Takže lenošíte. Podporujete aspoň drobné živnostníky?
Ato zas jo. Bydlím na Letné a jsem denně uokýnek. Do petky pivo, jinde svařák, tu kávu. Všiml jsem si, že knim chodím častěji, než kdyby lockdown nebyl.
Vážně žádné psaní, režírování? Ani ladění scénáře ktřetímu Andělu Páně? Ve hře byla, pokud vím, vzhledem ktomu číslu Svatá trojice, ba iTři králové. Už mají nějaké konkrétní obrysy?
Nechte nás ještě ladit. Musí to uzrát jako víno vsudu, ať je toriserva a ne burčák. Ztoho by lidi bolela hlava. Navíc, kde bych to asi tak točil? Vždyť není žádnej sníh…
Trikové studio UPP vám ho určitě rádo vyrobí.
No to vyrobí, ale po koronakrizi všechno podraží a určitě isníh. Anejhezčí je stejně ten přírodní.
Ženy
Dobře, nechme trio uzrát. Co pohádka Dlouhý, široký a bystrozraký, kterou už také delší čas chystáte?
To je vlastně totéž. Drahé. Zatím nemáme pohromadě rozpočet. Už jsme chtěli točit loni, předloni…
Víte, jak je to stěmi odsouvanými projekty.
Vím. Přenošené děti. Uvědomuju si to riziko.
Takhle před sebou sunete už adaptaci románu Sedmikostelí od Miloše Urbana.
No tam se trochu něco děje. Jenže – jak můžu pracovat, když je pořád něco zavřené? Kostely, hospody, kavárny, divadla, kde se to všechno má urodit? Vparku, vtramvaji srouškami? Lockdown není sexy, nemá šmrnc. Vizuálně je to hrozné. Sice si všímáte očí a toho, co je vnich, ale zbytek tváře nevidíte, ta zajímavá nonverbální sdělení, člověk je oně ochuzený.
Jinými slovy, karanténa vás na rozdíl od některých literátů nebo scenáristů neinspiruje.
Ne. Mě lákají látky, které mají určitý přesah, zobecnění, nechci dělat žhavou realitu.Mám snad točit drama otom, jak hospodský páchá kvůli zavřené hospodě sebevraždu vroušce? Mě nikdy ta rádoby aktuální témata nezajímala. Dnes jsou, zítra je odnese voda…Proto se taky vracím často do historie. To už říkal Miloš Forman – že je líný. Apřitom tak pracovitý člověk! On potřeboval čas, aby látka uzrála, aby mu stála za tu námahu. Já to mám podobné – musí to být silný příběh, okterém budu vědět, že dá něco idivákovi, a kvůli kterému vstanu zgauče. Ne aby se točilo za každou cenu. Já si umím počkat.
Když to shrnu – Sedmikostelí nic, Dlouhý, široký, natož bystrozraký nic, ktomu svatý Vojtěch a Jiří zPoděbrad, kteří vás také tematicky lákají, jestli si to pamatuji dobře. Vy si vybíráte drahé látky, abyste nemusel pracovat, ne?
Ano, jsem zkrátka hrozně línej.Proto jsem doteď nic nenatočil.Aproto tady teď děláme rozhovor ofilmech, které nikdy nenatočím.Ale teď vážně: Sedmikostelí se probouzí jako sopka, cítím to na svém seismografu. Víc zatím prozradit nemůžu.
Ženy
Film sJiřinou Bohdalovou určitě natočíte. Ostatně, už jste sní dělal víc věcí – mimo jiné Vrásky zlásky a Klec. Jaký to bude dokument? Pietní asi úplně ne?
Já Jiřině řekl: Podívej, portrétků už máš spoustu. Pojďme to udělat tak, že mi řekneš na kameru ito, očem si povídáme jen tak ukafe. Aona chvilku přemýšlela a pak řekla: Tak jo, řeknu ti všechno. Těším se na tuhle práci. Isarchivem bude film pěkně nahuštěný – devadesát minut pro jejích devadesát let. Jiřinu mám moc rád. Vždycky když kní jedu, ona navaří a přikáže: Přijeď včas, ať je to čerstvý! Mám kní skoro rodinný vztah. Je moje třetí babička, oty své dvě jsem už přišel, zemřely vosmdesatých letech, tak sní zažívám hezké vnukovské okamžiky.
Občas také hrajete. Během tohohle roku se pěkná role neurodila?
Urodila. Filip Renč mě obsadil na jaře do své detektivky Hlava Medúzy.
Koho tam hrajete?
Sám sebe. Přiznali jsme realitu.Dvojice policistů jede vautě na můj filmový plac, kde se odehraje nějaký zločin, hrají je Jirka Dvořák a Jitka Čvančarová, někdo se zeptá: Kdo to točí? Strach. Jirka řekne: Kdo to je? AJitka na to: On ještě točí? Byla radost stát zase na druhé straně kamery. Přistupoval jsem ktomu spokorou, nechtěl jsem natáčení Filipovi, svému kamarádovi, zkazit.
Když jsme unatáčení. Jak moc jsou podle vás kina po přesunu divácké pozornosti na internetové televize ohrožená?
Nejsou, diváci se tam zase vrátí. Stejně jako dál chodí do divadel, ikdyž dávno běží televize. Pokud jde omě, je mi úplně jedno, kde budou diváci moje věci sledovat. Vždycky půjdou hlavně za příběhem. Nepotřebuji velké plátno, ať si to klidně pustí na chytrém mobilu nebo počítači. Ale chci, aby se smáli, nebo byli dojatí, prostě aby je příběh nějak zasáhl.Bez emocí to nejde.
Platformy nejsou důležité? Uněkterých filmů je velké plátno klíčové.
Plátno je jen forma. Ale klíčový je obsah. Ato je podle mě zásadní otázka – jestli mají filmaři ještě co nabídnout. VEvropě idál ve světě. Kolik jsme viděli vposledních letech filmů, které nám utrhly srdeční chlopeň?
Společnost
Příběhy se recyklují, to je stará věc.
Ne, zpohodlněli jsme. Nebyli jsme konfrontovaní sžádnou obtížnou dobou. Generace filmařů, co začínala v60. letech, prošla vdětství válečnými časy, ty se do nich nějak obtiskly. Ale my? Husákovy děti, co nosily pionýrské šátky. Byla totalita, jasně, museli jsme poslouchat Jakešovy žvásty, ale už nešlo okejhák,už to byla jen šaškárna. Žádné existenční dno, které když nezabije, tak posílí.
Kde nacházíte silné příběhy vy?
Poslední roky vyhledávám spíš literaturu faktu než beletrii. Letos mě třeba dostal opus Petra Čorneje Jan Žižka. Jak skvěle a čtivě je to napsaný! Až to téma člověk Petrovi Jáklovi, který připravuje do kin také Jana Žižku, závidí.
To asi nebude jako podleČorneje, tam půjde spíš ospektákl. Ale pojďme od husitů kVánocům. Bez čeho byste si je neuměl představit?
Já toho moc nepotřebuji. Roušky jsou otravné, ale dají se přežít. Isdočasným omezením výletů na lyže nebo za sluncem. Upřímně – my, co jsme vyrůstali za bolševika, který nám zakazoval cestovat, už na ta různá omezenímáme výbavu. Tak to snad chvilku vydržíme. Ale přiznám se, že kdyby zavřeli kostely – to by mě naštvali. Protože bez půlnoční si Vánoce opravdu představit neumím.
Do svých filmů vždycky pašujete trochu té naděje. Nového Anděla Páně ani jinou pohádku letos nemáte, co byste vzkázal lidem aspoň sám za sebe?
Aby se nebáli. Anepropadali panice. Pánbůh je silnější než koronavirus…
Jiří Strach (47)
Od dětství se objevoval jakoherecve filmových rolích. Vletech 1999–2002 byl odborným asistentem katedry režieFAMU, od roku 2005je pedagogem katedry tvorbyFilmové akademie Miroslava Ondříčka vPísku. Od studií se věnuje více režijní tvorbě, převážně pro televizi. Prvním celovečerním hraným filmem, kterým vstoupil do kin, je vánoční pohádkaAnděl Pánězroku2005. Vtelevizní premiéře se stala nejsledovanějším filmem roku2006. Druhý filmVrásky zlásky(2012) byl návratem herecké dvojiceJiřina BohdalováaRadoslav Brzobohatý. Vroce 2016natočil velmi úspěšné pokračovaníAnděl Páně 2a oznámil, že pokud by byl dobrý scénář, tak by se 3.pokračování nebránil.
Vroce2007obdržel odČeské filmové a televizní akademie(ČFTA)cenu Elsaza režii dramatuOperace Silver Aa rok poté zaBrainStorm. Vroce 2010jejpražský arcibiskupDominik Dukajmenoval členem Mediální radyČeské biskupské konference. VsoutěžiPrix Europa2014 vBerlíně vkategorii TV Fiction zvítězil jeho filmOsmya získal cenu Best European TV Drama. Je členemČeské filmové a televizní akademie.