IN MEMORIAM JOSEF KOREŠ
(20.června 1917 Říčany – 2.října 1944 Hřiště u Přibyslavi)
Dne 2.října uplyne přesně 80 let odsmrti hrdinného odbojáře zŘíčan, poručíka Josefa Koreše.
Josef Koreš byl nejstarším synem tesařského mistra Antonína Koreše ajeho ženy Boženy (dohromady měli pět dětí). Vroce 1939 sepustil dostudia naVysoké školy technické vPraze, kde získal kontakty napodzemní odboj. Vroce 1940 sepokusil oemigraci zprotektorátu, aby sevcizině přidal kzahraničním armádám vboji proti nacistům. Poneúspěšném útěku sevrátil doŘíčan azačal pracovat vpražské ČKD. Zpozice tamního úředníka semu dařilo vykonávat špionážní činnost monitorující okupační zbrojní výrobu. Informace oní zasílal povysílačce doAnglie.
Později působil jako tělovýchovný referent naříčanském úřadě. Ztohoto postu koordinoval odbojářskou činnost naŘíčansku: podílel senadistribuci odbojových tiskovin, pomáhal rodinám odbojářů aorganizoval vznik tajných muničních skladů, které měly být použity připozdějším protinacistickém povstání.
Později byl odbojem přidělen jako pobočník generála Vojtěcha Luži, jednoho zvýznamných vůdců protinacistického odboje, který sevroce 1944 skrýval vŘíčanech. Poodhalení Lužovy přítomnosti byl Koreš pověřen eskortovat Lužu dobezpečí naMoravu. Nemohli jet vlakem, autobusem, nemohli využít ani silnici. Nasvatého Václava, 28.září 1944, setak Koreš sLužou vydali pěšky zŘíčan směrem kNovému Městu naMoravě. Po120 kilometrech pochodu vnepříznivém počasí sezastavili vhostinci vHřišti u Přibyslavi. Tam ale odbojáře naudání místního starosty objevili protektorátní četníci. Vnastalé panice sestrhla přestřelka, vekteré generál Luža padl namístě mrtev. Kulku ale schytal iKoreš. Hrdinnému poručíkovi sepřesto podařilo zhostince dostat. Věděl ale, že naútěk už nebude mít dost sil. Věděl také, že vpřípadě jeho zajetí by hrozilo, že by zněj gestapo mohlo mučením vymoct klíčové informace očeskoslovenském odboji. Než aby tomuto riziku své spolubojovníky vystavil, obrátil vlastní zbraň proti sobě samému avýstřelem ukončil svůj život. Nejen tímto odvážným činem, ale především hrdinným nasazením vnebezpečné odbojářské činnosti si poručík Koreš zasloužil čestné místo mezi říčanskými rodáky. Čest jeho památce!
Poslední mise poručíka Koreše
V mlhavém lijáku seozývají výstřely. Lidé vokolí sevhrůze schovávají vdomech. Napětí, které viselo vevzduchu, vybuchlo vděsivou salvu dvanácti ran. Brzy přijde třináctá, poslední. Mladý muž vybíhající zhostince je zasažen, krvácí avbolestech sesnaží uprchnout. Klopýtá poschodech doulice apokouší seutéct, ale nedoběhne daleko. Nanedalekém poli padá nazem, plive krev asahá pozbrani… Ubíhají poslední vteřiny života mladého odbojáře, říčanského poručíka Koreše.
Tato dramatická scéna seodehrává 2.října 1944 vmalé vesnici Hřiště u Přibyslavi naVysočině, jejíž obvykle poklidná náves srybníčkem byla toho dne proměněna vdějiště tragédie. Už několik dní prší, krajinu halí hustá mlha astudený podzimní vítr dává jindy malebné krajině nádech nehostinnosti, jako by předznamenával osud aktérů tohoto dramatu.
Nejhledanější odbojářů
Generál Vojtěch Luža, napodzim 1944 pravděpodobně nejhledanější odbojář vProtektorátu, byl dlouhodobě vhledáčku Gestapa kvůli plánům jeho odbojové skupiny snázvem Rada tří naorganizaci povstání proti nacistům. Jeho původní úkryt naMoravě už byl příliš nebezpečný, atak sevčervnu 1944 přesunul doŘíčan u Prahy. Tam připravoval spojení sexilovou vládou vLondýně. Gestapo 13.září 1944 zabilo jednoho zvůdců Rady tří, Františka Jiříkovského, atlak naLužu neustále rostl. Aby sevyhnul zatčení, které by mohlo zničit československý odboj, musel znovu uprchnout naMoravu. Cílem bylo partyzánské velitelství Rady tří u Nového Města naMoravě.
Pobočník Koreš
Na cestě Lužu doprovázel mladý říčanský poručík Josef Koreš. Pookupaci nacisty vroce 1939 začal studovat Vysokou školu technickou vPraze, kde poprvé navázal kontakty sčeskoslovenským podzemním odbojem. Pokusil seoútěk dozahraničí, aby semohl připojit kexilovým bojovníkům proti hitlerovskému Německu, ale to semu nepodařilo. Začal tak pracoval vodboji doma. Jako úředník ČKD zasílal doAnglie zprávy onacistické výrobě zbraní apodílel senatajné podpoře odboje. Později, už jako tělovýchovný referent naříčanském městském úřadě, využíval své pozice korganizaci odbojového hnutí naŘíčansku, podporoval rodiny odbojářů, podílel senazřízení nedaleké odbojářské vysílačky azřejmě ipomáhal organizovat vznik tajných úkrytů zbraní, které měly být později použity přiKvětnovém povstání vroce 1945. Toho seuž ale bohužel nedožil. Jeho poslední misí byl úkol doprovodit zŘíčan naVysočinu zde ukrytého generála Vojtěcha Lužu.
Gestapo vpatách
V srpnu 1944 Gestapo odhalilo, že seLuža nachází vŘíčanech, avydalo seho zatknout. Lužovou ochranou byl pověřen právě mladý říčanský odbojář Koreš. Luža, Koreš ajejich spojka Karel Müller setak vpolovině září 1944 pěšky vydali nastrastiplnou více než stopadesátikilometrovou cestu. Kvůli nebezpečí odhalení nemohli použít železnici, jet autem ani jít pěšky poběžných cestách. Počasí jim nepřálo, deštivé achladné podmínky panující tehdy koncem září cestu ještě ztěžovaly. Počátkem října 1944 prošli okolo Přibyslavi, kde sekvůli spolupráci místních četníků snacisty nemohli zastavit.
Osudová zastávka
Partyzáni dorazili doničím významné vsi jménem Hřiště. Vyčerpaní apromoklí zde poněkolikadenním pěším pochodu zoufale hledali úkryt před nepřízní počasí. Poodmítnutí u místního statku je nakonec hřišťský starosta poslal dohostince U Němců. Hostinský Votava jim poskytl přístřeší, aniž by tušil, že nabídl útočiště hledaným partyzánům. Oto méně mohli nečekaní hosté tušit, že jim zbývají poslední minuty života.
Strach zprovokací
Zatímco Luža aKoreš vhostinci odpočívali, starosta Hřiště mezitím informoval četníky. NaPřibyslavsku tehdy panovaly velké obavy zgestapáckých provokací. Starosta si tedy nemohl dovolit tajnou policii neinformovat odvou cizincích, kteří sevevísce náhle objevili. Co kdyby to byly němečtí agenti, kteří si chtěli ověřit, že místní samospráva nepodporuje partyzány? Místní četníci si zavolali posily zPřibyslavi. Apoté už události vzaly rychlý spád.
Třináct ran
Blíží seosudný okamžik. Poručík Koreš, generál Luža, hostinský Votava ajeho dcera sedí vhostinci U Němců avklidu si povídají. Náhle sezadveřmi ozve dupot. Luža zareaguje instinktivně asáhne posvé pistoli – pozná, že sejedná onevítané hosty. Ví, že nastal problém. Skupina tří četníků vtrhne bez varování dovnitř asnamířenými zbraněmi křičí: „Ruce vzhůru!“ Votava sdcerou serychle schovají zavýčep. Luža tasí pistoli avystřelí, ale mine. Četníci okamžitě opětují palbu. Střely naplní místnost prachem ahlukem. Osm kulek zasáhne generála, který sesvalí vkrvi azemře namístě. Další dvě střely trefí poručíka Koreše, který, plný adrenalinu, udělá jediné, co může – snaží seutéct.
Neprozradil!
Únikovou cestu vidí jen mezi četníky, kteří nečekají, že by mohl vyrazit přímo proti nim. Rozrazí je auteče ven zhostince. Četníci jsou nachvíli zaskočeni anevědí, co dělat. Koreš sesnaží uprchnout, ale popár chvílích ho opustí energie abolest ho přemáhá. Krvácí ahroutí senapoli nedaleko domu cestáře Dostála. Má strach, že omdlí, ale ještě více sebojí zajetí, mučení atoho, že by mohl prozradit tajné informace – ospolupráci sexilem, ovysílačce, oskrýších zbraní aosvých přátelích. Ví, že musí jednat. Kapsle sjedem, kterou má mít u sebe, zůstala vhostinci. Poslední možností je použít pistoli, kterou má stále u pasu. Bez váhání serozhodne. Třináctý výstřel, který zazní vHřišti u Přibyslavi, ukončí jeho život. Osudová ironie je, že nezemřel rukou nacistů, ale českých četníků – Bohumila Mečíře, Josefa Navrátila aStanislava Kunderky.
Epilog
Ten samý den přijíždí namísto činu přibyslavský lékař Miloslav Liška. Může jen konstatovat smrt obou obětí. Když sečetníci nedívají, vytáhne zkapsy generálova kabátu zápisník plný šifrovaných poznámek. Liška, člověk pevných zásad, si ho tajně ponechá, aby senedostal dorukou nacistů. Později ho raději spálí, čímž zajistí, že žádná zodbojových tajemství nebude odhalena, ani posmrti Luži aKoreše.
Nacisté nedovolí, aby byli odbojáři pohřbeni. Teprve když seRudá armáda blíží kBrnu vdubnu 1945, rozhodnou sejejich popel rozprášit naneznámém místě. Místo posledního odpočinku těchto hrdinů zůstává navždy ztraceno.
